Maďarsko, Balaton, 2010 - deník

2.7.
Po loňském úspěchu se opět vydáváme, tentokrát společně se švagry, do země našich bývalých sousedů. Ale než překročíme maďarské hranice, zastavíme se u rakouských břehů Neziderského jezera (největší stepní jezero v Evropě). V malém starobylém městečku Rust poobědváme a hlavně provětráme našeho dvouletého Adámka. Střed města, obehnaný hradbami, tvoří malé náměstí s gotickým kostelem a barokními domy. My ovšem, z časových důvodů uděláme jen par fotek a spěcháme zázračnou zkratkou tety Soni do maďarského města Sopron. Na toto středověké město mám krásné vzpomínky z dob mého putování západním Maďarskem na kole. Mé spolucestovatelé lákám k vyhlídce z požární věže na severním konci náměstí Fo ter, toulkám úzkými uličkami starého města, procházce po hradbách a na výbornou zmrzlinu na ulici Var kerulet. Vyplnila se nám pouze ta zmrzlina. Celé náměstí Fo ter a jeho okolí je v rekonstrukci. Do historického centra se po pár marných pokusech nakonec dostáváme, ale odevšud na nás útočí bagry a sbíječky.
Za naši centrálu pro výpravy do okolí Balatonu jsme si vybrali poklidné městečko Veszprem, které se rozkládá na pěti pahorcích mezi severním a jižním hřebenem Bakoňského lesa, kdysi obávaného území loupežníků. Hlavní dominantou města je Hradní vrch. Tam se ovšem dostaneme až zítra. Po ubytování v příjemném penzionu Peter Pál se jdeme najíst na náměstí Ovaros ter. Jídlo je dobré, ale postrádáme maďarskou kuchyni a hlavně maďarské pivo. Staropramen jsme opravdu nečekali.

3.7.
Hned ráno, dokud je ještě snesitelná teplota, začínáme stoupat z již zmíněného Ovaros ter s mnoha krásnými budovami z 18. století, po Var utca k Hradnímu vrchu. Vstupem na dominantu města je brána Hosok Kapuja. Hradní vrch vlastně tvoří jedna ulice s mnoha kostely a převážně barokními domy. Původní hrad ve Veszprému byl roku 1702 během Rákocziovské války Habsburky vyhozen do povětří. Tyto události však otevřeli zlatou éru Veszprému. Tamní biskupové a bohatí měšťané na jeho místě vybudovali hradní město nové a ještě výstavnější. Procházkou se dostáváme až na místo nazvané Na konci světa, kde se nám z hradeb naskytne krásný výhled na město pod námi a hřeben Bakoňského lesa.
Slunce útočí, to znamená, že odpoledne věnujeme maďarským lázním a akvaparkům. Pro dnešní den padne volba na vodní svět ve městečku Ajka. I když, měla tento nápad i většina místních tak si koupání užíváme. Adámek se nemůže vody nabažit. Nakonec nás vyženou až krvelační komáři. Z včerejšího zklamání z nedostatku restaurací s maďarskou kuchyní se k večeři rozhodneme uspořádat piknik na zahradě našeho penzionu. Potraviny (převážně vyhlášené maďarské uzeniny) nakoupíme v nejmenovaném supermarketu a pivem (maďarským) nás zásobuje majitel penzionu. Adam má dostatečný prostor ke svým hrátkám, takže pohoda.

4.7.
Stejně jako včera věnujeme dopoledne poznáváním okolí Balatonu. První naší zastávkou je muzeum Balaca puszta. V naší expedici je totiž archeoložka teta Soňa a návštěvu této římské vily tvrdohlavě vyžaduje. Chvilku nám trvá, než najdeme tu správnou odbočku, ale nakonec vše dobře dopadlo a teta archeoložka je uspokojena. Na závěr prohlídky se však všichni shodneme, že prohlídka obydlí římského velkostatkáře předčila naše očekávání. Kromě zbytků zdiva jsou v muzeu k vidění zachovalé mozaiky, zbytky nástěnných maleb a dobového nádobí. Když připočtu příjemné okolí, musím tetě Soni, za tuto kulturní vložku poděkovat.
Další program je už zase pevně v mojí režii. Po půlhodině jízdy se přesouváme k hradu Kinizsi v městečku Nagyvazscony. Jelikož nám ale právě Adámek usnul, prohlédneme si tento hrad z 15. století jen z venku. Nám to ale nevadí, dnes máme v plánu hrad ještě jeden.
Jedná se o stejnojmennou dominantu města Sumeg. Tato impozantní pevnost se tyčí na 270 metrů vysokém vápencovém kuželu nad městem. Na tento kopec vzpomínám hlavně já, protože právě mě připadla povinnost za hradby dostat i kočárek s Adámkem. Pří výstupu jsem nemohl nepomyslet pocity útočících zbrojnošů. Hrad Sumeg je největším hradem v celém Zadunají a tak přitahuje různé kulturní akce. My jsme měli štěstí na vystoupení historických tanečnic. Dokonce nám ochotně zapózovali i s Adámkem.
K obědu jsme využili stánků pod hradem a konečně ochutnáváme místní krmi. Ono jde spíše o zákusek, ale v tomto parnu není na maso moc pomyšlení. Objednali jsme si palačinku plněnou směsí ořechů zalitou čokoládou. Byla to sice kalorická bomba, ale móóóc dobrá.
Odpoledne je tradičně řešeno koupáním. Dnes jsme si zajeli do lázeňského města Hevíz. Právě zde se nachází největší evropské termální jezero Gyógy – tó. Jezero se nachází na ploše 5 hektarů uprostřed lesoparku a po většinu roku je pokryto růžovími a bílými lekníny. Napájí ho pramen, vyvěrající z kráteru asi 40 metrů pod povrchem, který chrlí přibližně 80 miliónů litrů horké vody denně, takže se voda za zhruba 48 hodin kompletně vymění.
Dětem není koupání v jezeře doporučeno, a proto první moje kroky míří s Adámkem k dětskému bazénu. Napřažené ručičce a výkřiků „voda, tam“ se nedá odolat. Nakonec se vystřídáme všichni a zbyla i trošku času na návštěvu welnes.
Pro návrat do Veszpremu zvolíme sice časové delší a o to hezčí cestu po severním břehu Balatonu. Výhledy na jezero jsou úchvatné. Rušnou balatonskou riviérou bychom ovšem za poklidný Veszprem nevyměnili.
Večeříme společně, ale závěr dne jsme si my chlapy vydobyli pro sebe. Holky odešli uspat Adámka a já s Otou jsme si dopřáli maďarské čepované.

5.7.
Den před odjezdem je snad největší parno z celé balatonské expedice. Plánovanou návštěvu poloostrova Tihany plánujeme co možná nejvíce zkrátit, ale stejně zůstaneme do oběda. Toto historicky nejvýznamnější místo u Balatonu nás hned tak nepustí. Nejprve si sjedeme do přístavu Tihanyi ošplouchnout si nohy v sladkovodním evropském moři a pokračujeme do města Tihany. Prohlídku začínáme na návrší s Opatským kostelem z roku 1754, odkud je krásný výhled na jezero. Odtud se vydáme uličkou původních venkovských obydlí s rákosovými střechami až na protější kopec s křížovou cestou. Dopoledne završíme obědem v restauraci s vyhlídkou na jezero a závěr dne už zase patří vodním radovánkám.
Lázně Balatonfured, kromě atrakcí luxusního letoviska a sanatoria pro léčbu srdečních chorob, nabízí i obrovský moderní akvapark. Víc nemusím dodávat. Celé odpoledne prakticky trávíme ve vodě. Tolik vodních atrakcí jsem pohromadě ještě neviděl. Ani jsem nestačil vyzkoušet všechny skluzavky a tobogány. Většinu času jsem stejně trávil ve vodě s našim plaváčkem. Dokonce již odmítal brouzdaliště pro mimina a vybaven jen rukávky jsme se odvážili i do dětského bazénu, kde na rozdíl ode mne všechny skluzavky a atrakce vyzkoušel několikrát.
Večer trávím s Lenkou v příjemném prostředí penzionu a věnujeme se skotačícímu se synkovi. Ota se Soňou vrazili na "romantickou večeři" do historického centra.

6.7.
Nastal den odjezdu, který jsme si zpestřili kratičkou zastávkou ve městě Sarvár u hradu čachtické paní a návštěvou města Koszek spojenou s výborným obědem a prohlídkou historického centra s hradem Jurisics z 13. století. Na nádvoří právě probíhalo divadelní představení, tak jsme jen nakoukli a prošli se po okolí a přilehlém náměstí s gotickými a renesančními budovami. Já jsem však neodolal lákadlu fotografií z ptačí perspektivy a vystoupil jsem do ochozu brány Hrdinů.
Z Koszeku nás na cestě domů zdržela jen povinná, plánovaná zastávka v outletu poblíž rakouského Pandorfu

Závěr:
Maďarsko nás nezklamalo ani tentokrát. Milí lidé, historická města, dobrá kuchyně …

Sepsal: Marek Schauer