Irsko, 2005 - deník

27. 7.
Z Brna odjíždíme ve tři hodiny odpoledne autobusem ČSA přímo na letiště. Při odbavení nacházím 200 Kč. To nám to začíná dobře. Ovšem to byla taky ten den jediná dávka od paní štěstěny. Při vstupu do odletové haly učinila Lenka pokus o teroristický průnik do letadla. Byly jí zabaveny: dva nože, vidlička a oblíbená manikúra, které si zapomněla přehodit do tašky s jídlem. Už při čekání na nástup na palubu se nám zdálo, že u levého motoru našeho letadla je nezvyklý pohyb mechaniků. Jeden se nenápadně snažil hadrem zamaskovat mastný flek od oleje kapajícího přímo z motoru. Pak to přišlo, měníme letadlo, 2 hodiny zpoždění. Samotný let proběhl v pořádku. V Dublinu jsme v 23:00. Na letišti si půjčujeme zánovní Opel Corsa a jedeme do hotelu v centru města. Jezdit nalevo je opravdu mazec. Po lehkém motání Dublinem a tuningu levého zrcátka se konečně ubytováváme. Náš hotel se nachází přímo v srdci Temple Baru, takže okamžitě vyrážíme do pubů. Byla 1 hodina ráno a hospody byly stále narvané. Dáváme si každý Guinness a Lenka testuje taneční parket. Začíná se kolem ní shlukovat skupinka Irů, a tak se také raději přidávám. Dopíjíme pivo a obrážíme další puby. Na kutě se dostáváme okolo třetí, kdy se nekompromisně všude zavírá.

28. 7.
Ráno vstávám před sedmou, protože musím přeparkovat auto, abychom nemuseli platit parkovné. Po mírných peripetiích s jednosměrkami parkuji u policejní stanice. Začíná pršet. Vracím se za Lenkou na hotel a snažím se dospat. Na snídani jdeme kolem deváté. Dostáváme luxusní anglickou snídani. Fazole, slanina, volské oko, masový nákyp a párky. Ihned po snídani se vrháme do propršeného Dublinu. Začínáme prohlídkou Trinity Collage, konkrétně muzea Evangeliáře z Kellsu, což je iluminovaný rukopis z roku 804, jedna z nejstarších knih na světě. Vznikla na ostrově Iona. Je psaný latinsky a úžasně ilustrovaný. Pokračujeme starou knihovnou – nádhera. Síň dlouhá 65 m plná knih ze 17. století až do dneška. Cestou zpět jsme nahlédli i do Irské banky, která byla původně budovou parlamentu. Prší stále víc, a tak hledáme útočiště v Christ Church Cathedral. Kolem se ve středověku rozkládala Dublinka, vesnice Vikingů. Déšť trošku ustal a my pokračujeme uličkami Temple baru, až nás osud zavedl do informačního centra, kde se rozhodneme navštívit pivovar Guinness. Autem tam jsme asi za 15 minut. Je to komerční záležitost. Z celé návštěvy stojí za to jen jedno pivo zdarma ve vyhlídkové věži. Vládla tam výborná atmosféra. Já jsem cucal fantu, zato do Lenky Guinness padl jako Němci do krytu. Loučíme se s Dublinem a odjíždíme směrem na Glendalough. Nachází se tam dvě jezera a mezi nimi jsou roztroušeny zbytky kláštera z 9. století s nevelkým hřbitovem. Pořád jemně prší, ale i přesto si nenecháme ujít procházku k hornímu jezeru a vodopádu. Z Glendalough pokračujeme dále na západ až do Kilkenny. Ubytováváme se ve starém normanském hradě z 15. století Foulksrath u Jenkinstownu ( 5€ na osobu). Večer trávíme v jedné z hradních síní, společně s cestovateli z Německa, Austrálie a Norska. Ujeto: 179 km

29. 7.
Noc v hradu se obešla bez strašidel. Snídáme v hradní síni a balíme věci. První zastavení věnujeme městečku Kilkenny. Procházíme se po městě plném hospůdek a krámků. Nejvíce nás zaujala Katedrála sv. Canice, u které se tyčí nezvyklá válcová věž. Úzkým schodištěm jsme mohli vystoupat až na otevřené cimbuří. Prohlídku města jsme zakončili návštěvou zámku Kilkenny a jeho zahrad. Další cíl naší cesty bylo úchvatné místo Rock of Cashel. Na vyvýšeném kopci se tyčí monumentální rozvaliny obrovské opevněné katedrály, která vznikla na místě dávného sídla králů. Poslední přestavba je z 13. století. Bohužel jako téměř vše v Irsku ho vydrancovala Cronwellova vojska. Poslední malou zastávku děláme v Cahiru. Zde stojí za zmínku hlavně hrad ze 12. stolení, který se po obléhání Cromwellem vzdal a byl ušetřen drancování. Jsou zde zachovalé místnosti se skromným inventářem. Z Cahiru jedeme už přímo do Killarney. Ubytováváme se v hostelu Sugan u centra ( 16€ na osobu). Je to příjemná mezinárodní ubytovna. Vaříme večeři, kterou jdeme spláchnout do jedné z typických irských hospůdek. Bohužel na nás padla těžká únava, takže po jednom kousku se ploužíme zpět na hostel a jdeme na kutě. Škoda, hospůdka se začínala pěkně rozjíždět. Ujeto: 189 km

30. 7.
Snídáme v hostelu výborne menu made in Lenka a odjíždíme do NP Killarney. Nejprve odbočujeme k hradu Ross na břehu spodního jezera. Hlavní program dne vyplňuje procházka po přírodní hrázi mezi Spodním a jezerem Muckross. Stezka začíná u panského Muckrosshausu a pokračuje nízkým lesem porostlým mechem až k starému mostku. Kocháme se nádhernými výhledy na jezera a okolní kopce. Obcházíme celé jezero Muckross a po návratu k Muckrosshausu, u kterého máme auto, se jedeme ještě podívat na nedaleký vodopád a Hornímu jezeru. Na vyhlídce Ladies view se otáčíme a vracíme se do Killarney, kde si dopřáváme oběd v jedné z restaurací a vydáváme se na další cestu. První setkání s mořem zažíváme na západním pobřeží skoro až u poloostrova Dingle, a to na přírodní písčité kose u vesničky Inch, kterou využívají hlavně surfaři. Bohužel počasí nám nedopřálo koupání, ale pláž to byla moc pěkná. Další zastávkou je městečko Dingle. Jedná se o pěkné přístavní městečko s rybářskými hospůdkami. Procházíme se „centrem“ a hledáme jednu vyhlášenou literární kavárnu z průvodce. Byla ovšem zavřená. Nakonec jsme zastavili v jiné kavárně poblíž přístavu na kafe a smažená cibulová kolečka. Moc dobré. Z Dinglu přejíždíme do kempu na západním cípu poloostrova. Cestu nám trochu komplikují rozcestníky a označení vesnic, které jsou důsledně pouze v irštině na rozdíl od naší mapy, která je v angličtině. Kemp (12€ za stan) jsme ale našli a tak stavíme stan. Zatímco já dopisuji deník, Lenka tráví večer rozhovorem s jednou Němkou. Ujeto: 148 km

31. 7.
Dnes máme brzký budíček. Chystáme se dobýt druhou nejvyšší horu Irska Mt. Brendon (951 m.n.m). Projíždíme Dinglem, a přes sedlo Connor pass, s pěknou vyhlídkou, až do vesnice Cloghane. Asi 300 metrů za vesnicí odbočujeme do leva a parkujeme auto ve vesnici Faha. Výstup začíná překonáním několika plotů až do travnatého sedýlka. Dále pokračujeme úzkou pěšinou značenou žlutými šipkami. Začínají skály a výhledy na četná jezírka. Nejtěžší úsek k pokoření hory se skrývá asi 15 minut od vrcholu hory v podobě skalnaté stěny, která vede do sedla. V sedle se otvírají překrásné výhledy na záliv Brandon bay a západní pobřeží poloostrova. Na samotném vrcholu se nachází trigonometrický bod a dřevěný kříž na kamenné mohyle. Sestup volíme stejnou cestou (celý výstup a sestup trval asi 5 hodin). Jelikož jsme dole překvapivě brzy, rozhodli jsme se zajet ještě na úzkou kosu Rough point. Fotím nedaleké ostrůvky Maharees islands a rybářské bárky. Kosa je hodně navštěvovaná surfaři a dovolenkáři, kteří mají k dispozici nesčetné pláže. Bylo krásné počasí, které svádělo ke koupání. Škoda, že jsme nechali plavky v kempu. Na druhou stranu to, že všichni plavci měli na sobě neoprenové oblečky, asi mělo jistě taky svůj důvod. Do našeho kempu se vracíme opět přes sedlo Connor pass a město Dingle. Vaříme rychlou večeři a dopisujeme deník. Je stále ještě hezky a proto jsme se rozhodli vyplnit podvečer návštěvou nedaleké kaple Gellarus z 8. století. Tato troška historie nás rozvášnila natolik, že nasedáme do auta a stíháme do večera ještě objet ostatní nedaleké historické kousky poloostrova Dingle. Začínáme pevnůstkou tvořenou kruhovými opevněními, kousek dál je staré kamenné obydlí a končíme kostelem Kilmalkedar. Po návratu jdeme definitivně spát. Ujeto: 136 km Pěšky: 15 km

1. 8.
Dnešní den je přejezdový, ale i tak si ho chceme zpříjemnit zastávkami u irských pamětihodností. Z kempu vyrážíme na západ po pobřeží poloostrova Dingle. Plynulou jízdu narušují samé neskutečné výhledy na příkré útesy. Zastávku děláme také ve městě Dunguin, kde fotografujeme souostroví Blasket. Náhodou zde potkáváme skupinku cyklistů z CK Adventura a chvilku si vyměňujeme irské zážitky. K dalšímu vypnutí motoru naší Corsy nás donutí upoutávka k návštěvě tzv. včelích úlů (2€ na osobu). Jedná se o staré obydlí původních obyvatel poloostrova. Jak už jejich název napovídá, jsou ve tvaru včelích úlů. Celou vesničku ještě obklopuje kamenné opevnění. Vše je stavěno bez použití jakéhokoliv pojiva. Opět nasedáme do auta a projíždíme Dinglem, kde se zastavujeme jen na oběd v rybárně u přístavu. Odtud už míříme na sever. Cestu si krátíme trajektem z města Tarbert do města Kilrush přes zátoku River Shannon (14€ za auto). Od městečka Kilkee jedeme už zase po pobřeží. Na naší cestě si také nenecháme ujít procházku po Moherských útesech. Čekáme komerční záležitost, ale výhledy předčily naše očekávání. Kousek za strážní věží přelézáme drobný plůtek a vydáváme se na samostatnou procházku na konci světa. Náhle vidím v dálce povědomou kopuli stanu české provenience a opravdu asi 3 metry od srázu stanuje český pár. Prohodíme pár slov a vracíme se k autu. Odtud to už máme jenom kousek do městečka Doolin, kde máme zamluvený hostel (40€ za pokoj). Hned po večeři jdeme nasát pravou irskou atmosféru do vyhlášené hospody O ´Connor. Samozřejmě praská ve švech a vyhrávají tam muzikanti irské odrhovačky. Vydržíme až do půlnoci. Ujeto: 201 km

2. 8.
Dnešní den se probouzíme do pravé irské sibérie. Prší a fouká vítr. I přesto jsme pevně rozhodnuti navštívit jeden z Aranských ostrovů a to Inishmór. U přístaviště kupujeme lístky (35€ na osobu), a naloďujeme se na malou kocábku. Plavba byla dosti dramatická. Vysoké vlny si s námi pěkně pohrávaly. I několik cestujících potupně vrhlo. My jsme však plavbu přežili bez problémů. Odměnou nám byla náhlá změna počasí na azurovo. V přístavním městečku Kilronan si půjčujeme kola (10€ na osobu) a vydáváme se obrážet ostrov. Šlapeme do pedálů a míříme na západní část ostrova, kde se nachází jedna z největších archeologických památek Irska pevnost, Dún Aengus, z doby bronzové vybudované na okraji strmého útesu, kterým je chráněna z jihu. Pevnost je obehnána dvojicí polokruhových hradeb ze skalních kamenů. Za zvlášť ohromující zážitek se dá považovat přiblížení se po kolenou k okraji útesu a pohlédnutí do rozbouřených vln narážejících na skálu. Jak se později dovídáme, tak pro několik turistů to byl zážitek poslední. Nasedáme opět na kola a jedeme na severní pobřeží, kde se podle průvodce občas vyskytuje skupinka tuleňů. Bohužel nemáme štěstí a jako náplast si před odplutím naší lodi dopřáváme ještě prohlídku další pevnosti Dún Eochla. Tady se jedná o  pevnost na kopci obehnanou dvojicí kruhových opevnění. Čas nás tlačí a tak nestíháme prohlídku dalších pamětihodností (jako jsou raně křesťanské kostely) a uháníme krajinou zpět do přístavu, kde vracíme kola a naloďujeme se ke zpáteční cestě. Tentokrát plavba proběhla pro všechny pasažéry bez úhony. Dokonce s námi kapitán proplul i kolem Moherských útesů. Dnešní večer jdeme opět po večeři zvlažit hrdlo do jedné z hospůdek a hurá do postele. Na kole: 18 Km

3. 8.
Dnes máme v plánu se přesunout na poloostrov Connemara do stejnojmenného NP, místa jezer, vřesovišť a oblých zelených kopců. Z Doolinu odjíždíme po pobřeží plném skalnatých ostrohů s roztroušenými balvany a strážními hrady. U jednoho z nich ( Dunguare ) zastavujeme na pár fotek. Cestou se rozhodneme, že si uděláme zajížďku k Clonmacnoise, což je starý opevněných klášter založený v 6. století, který po několik dalších století uchovával vzdělanost a křesťanství pro celou západní Evropu, která se v té době zmítala v temném středověku. První kostelík založil sv. Ciarián již v roce 548, protože se zde křižovaly v té době nejdůležitější spojovací cesty. Záhy se stal klášter bohatý a slavný. Později byl i několikrát vypleněn, ale vždy byl zase dostavěn. V komplexu asi 6 budov se nachází rozsáhlý hřbitov s keltskými kříži, z toho některé dosahují opravdu obřích rozměrů. Objekt, jinak obehnaný zdí a chráněný ještě zachovalými válcovými věžemi obtéká rameno řeky. Klášter s kříži na zelené louce určitě stojí za návštěvu a to nejenom pro fotografa, jehož oko si tady určitě přijde na své. Vracíme se zpět na západ a v městě Galway vjíždíme na poloostrov Connemara. Ve Spidalu dokupujeme ještě nějaké potraviny a už se ponořujeme do bizardně krásné pustiny plné romantických pohledů na zeleno-žluté plochy vřesovišť s modro-černými ostrůvky jezírek a jezer a potulujícími se ovcemi. Vše je ohraničené z jedné strany mořem a z druhé pásem kopců. Projíždíme kolem jezera Kilemore až do městečka Letterfrack, kde odbočujeme na sever do vesničky Renvyle. Náš kemp (8€ za stan) leží přímo na pobřeží asi 10 metrů od pláže ohraničené skalisky. Je tu dosti větrno, a proto hned po příjezdu stavíme stan a v apsidě vaříme večeři. Večer trávíme procházkami po pobřeží a vysedáváním na skaliscích, bičovanými příbojem. Ujeto: 338 km

4. 8.
Celou noc prší, ale ráno to vypadá na malé zlepšení, a tak se přece jen vydáváme do NP. Ve vstupní bráně se dozvídáme, že návštěva vřesovišť je možná jen s rangerem a hory nejsou přístupné. Náhodou za 20 minut startuje jedna skupina, tak se k ní přidáváme. Proplétáme se pěšinkami connemarského vřesoviště. Čas od času zastavujeme a naši průvodci nám ukazují endemické rostliny, zbytky starých vesnic anebo způsob těžby rašeliny. Výlet trval 1,5 hodiny a nejvíce nás zaujala prezentace masožravých rostlin. Déšť neustává, a nám nic jiného nezbývá než nasednout do auta a krásu Connemary vychutnávat za sklem naší Corsy. Nejdřív se ale zastavujeme u Kylemore Abby poblíž stejnojmenného jezera. Působí sice starobyle, ale jedná se o stavbu z 19. století. Původně to byl zámeček a dnes je to jeptiškami spravovaná prestižní škola. Po zaparkování na parkovišti se rozpršelo snad ještě víc. Chvilku čekáme, ale nakonec oba svorně usínáme. Asi po 1 hodině déšť mírně ustál. Vydáváme se k Abby, ale nic zajímavého jsme neobjevili. Padne rozhodnutí zajít si někam na kafe. Zastavujeme v Letterfracku v jedné z hospod. Mimo jiné, toto ne příliš anglicky znějící město založili Kvakeři v polovině 19. století. Pro návrat do kempu volíme cestu kolem jezera Lough fee a potom po pobřeží. To byla asi nejhezčí část dne. Mnohokrát zastavujeme, fotografujeme a kocháme se krajinou. Po večeři se konečně počasí udobřilo tak, že už ani nemrholí. Procházíme se po pláži. Je odliv, a to nám dovoluje projít kolem skalních výběžků suchou nohou i na sousední pláže. Ujeto: 44 km Pěšky: 6 km

5. 8.
Čeká nás nejdelší přejezdový den za celé putování irským ostrovem. Míříme na sever do Severního Irska. Míjíme Castlebar a ve Sligu odbočujeme k Carowmore Megalithic Cemetery. Jedná se o jedno z nejstarších pohřebišť ze 4. – 3. tisíciletí před naším letopočtem. Nejstarší mohyla na tomto území je ještě o tisíc let starší. Zajímavé místo s menšími zachovalými dolmeny. Když se Lenka nabažila, pokračujeme dál v naší cestě. Kousek za Sligem obědváme v restauraci u silnice tradiční fish&chips.  Hranici s Velkou Británií překračujeme v Liffordu. První zastávka v ní je ve městě Derry. Město má sice zachovalé městské hradby, ale střed města jinak působí jako velký obchodní dům. Měníme dolary za libry a pokračujeme do Buschmills, kde se ubytováváme v super kempu asi 1 km za městem (10 Liber za stan). Vaříme večeři a dopisujeme denník. Ujeto: 364 km

6. 8.
Vstáváme brzy, abychom už o půl desáté byli v nejstarším lihovaru na světě Old Buschmills. Ve vizitor centru jsme skutečně mezi prvními. Kupujeme si vstupenky (5 liber na osobu) a účastníme se exkurze do této proslavené palírny whisky. Nejprve jsme shlédli krátký propagační film, který nás alkoholově naladil a pokračujeme do nitra lihovaru. Procházíme všechny technologické procesy až k samotnému vyvrcholení. Tím je ochutnávka v originálním Old Buschmills baru. Lenka, Australanka, Američan a jeden Angličan se účastní odborné degustace s porovnáním základních (6-ti letých) irských whisky (jsou 4), skotské whisky a amerického bourbonu. Základní technologický rozdíl je v tom, že irská whisky se destiluje 3x na uzavřeném ohni, Skoti, známí svou šetrností, destilují pouze 2x na otevřeném ohni a americký bourbon se destiluje jen jednou, ten se jako jediný nepálí z ječmene, ale z kukuřice. Na stole před všemi čtyřmi více měně dobrovolníky je naskládáno osm panáků. Jeden po druhém se ochutnávají a vyzdvihují se jeho klady, nebo naopak zápory. U žen na plné čáře vyhrála Black Busch, která zraje v sudech od sherry a má specifickou nasládlou chuť, a u mužů 16-ti letá pure malt Old Buschmills. My ostatní přihlížíme každý s jednou skleničkou Old Buschmills podle vlastního výběru. Já jsem ochutnal Old Buschmills pure malt 12 year. Na závěr každý degustátor dostává ještě jednoho velkého panáka, podle vlastního výběru a diplom se svým jménem. Lenčino příjmení je kapku zkomolené, ale jí to v tuto chvíli vůbec nevadí, je tak trošku povznesená. Opouštíme lihovar a přejíždíme k útesům Giant Causeway. Za parkovné se vybírá 5 liber, ale po vzoru místních parkujeme podél silnice zadarmo. Nejprve volíme procházku nad útesy. Máme krásné počasí a jsme tu téměř sami, asi po 2 km neskutečných pohledů se kousek vracíme a scházíme dolů na pobřeží. Zde už se to turisty jenom hemží, není divu jsme u známých čedičových útesů, tzv. obřích schodů, i přes značný počet lidí jde o úchvatné přírodní monumenty. Vracíme se k autu pro oběd a děláme si piknik na starém nádraží u parní lokomotivy. Díváme se na mapu a jsme rozhodnutí se kousek vrátit na Portrusch a navštívit zříceninu hradu Dunluce na pobřežních útesech. Do hradu je vstup za 2 libry. Lenka jde na prohlídku, já se motám s foťákem kolem. Vracíme se stejnou cestou a pokračujeme dál po pobřeží na východ. Chceme ještě navštívit známý vysutý most Rope Bridge. Platí se 2,2 Libry za osobu. Bohužel to je profláknutá turistická atrakce. Výhledy z útesů na ostrůvku jsou sice pěkné, ale samotný most měří jen asi 8 metrů a vždy se musí vystát fronta, než se prostřídají oba směry. S dopolední procházkou po útesech Giants Causeway se to nedá srovnat. Závěr dne je ve znamení přesunu. Cestou stojí za zmínku odbočka na mys Torr head, což je místo nejméně vzdálené od pobřeží Skotska. Dále míjíme příjemná přístavní městečka, ale jsme rozhodnuti dostat se co nejblíže k Belfastu. Jedeme po pobřeží přes Cushendall až do města Larne asi 35 km od Belfastu. Podle průvodce je to nejbližší možný kemp (5 Liber za stan) u Belfastu, ale zároveň podle průvodce dost hrozné místo. S hodnocením města můžeme souhlasit, kemp vcelku ušel. Ujeto: 144 km Pěšky: 6 km

7. 8.
Budíme se o půl osmé, snídáme a odjíždíme do Belfastu. Je 11 hodin a připadáme si jako ve městě duchů. Nikde ani živáčka. Parkujeme u městské radnice a jdeme směrem k pobřeží. V dálce je vidět jeřáby loděnice Harland a Wolff, které postavily i Titanic. U sochy „Big Fish“ se otáčíme a vracíme se k radnici. Na trávníku před radnicí začínají posedávat skupinky mladých lidí a jen tak relaxují. Je hodně slyšet polština. Rozhodujeme se rozjet do západního Belfastu. Projíždíme třídou Falls road centrem republikánských katolíků. Kromě výrazných revolučních nástěnných maleb určité umělecké hodnoty, však nevidíme nic, co by nasvědčovalo, že tu zuří přes 30 let trvající válka. I když právě v těchto dnech probíhají mírové rozhovory, myslíme si, ale že zděné bariéry obehnané ostnatým drátem hned tak nezmizí. Jelikož máme auto se značkou Irské republiky, cítíme se tak nějak bezpečněji, ze stejného důvodu ale neriskujeme návštěvu protestantských oranžistů. Vracíme se k radnici. Zakousneme oběd a jdeme do právě otevřeného Starbugs cafe na výbornou kávu. Potom asi hodinu věnujeme courání po obchodech. Z Belfastu jedeme na jih zpět do Irské republiky. Dnešní noc máme zamluvenou v hostelu v městečku Slane (40€ za pokoj). Ještě stačíme zajet na Hill of Slane, kde se nachází zbytky kostela ze 13. století a kláštera ze 16. století. Údajně zde v 6. století sv. Patrik vysvětloval význam svaté trojice s pomocí trojlístku, který se později stal symbolem Irska. Spát jdeme brzy po večeři. Ujeto: 176 km

8. 8.
Čeká nás poslední den v Irsku a tak už v devět stojíme u vstupních dveří návštěvnického centra nekropole Brú na Bóinne (obě hrobky 8,8€ za osobu). Nejprve nás malý autobus dovezl k hrobce Knowth. Jedná se o tunelovou hrobku z 3500-3000 před naším letopočtem. Obrovská mohyla je obestavěna balvany značné velikosti, na některých jsou ještě dobře viditelné ornamenty většinou spirálovitého tvaru. Mohyla byla s přestávkami osídlena až do středověku. Jako na jednom z nejvyšších okolních vrchů v krajině na ní stával dokonce normanský hrádek. Kolem se tyčil nespočet menších satelitních hrobek. Do hrobky se dalo vejít, ale jen do vstupní komory. Tunel byl pro návštěvníky uzavřen, ale osvětlen a tak bylo aspoň možno do něj nahlédnout a popustit uzdu své fantazii. Z Knowth se přesouváme, opět autobusem, k hrobce Newgrange. Je o mnoho větší než její sestra Knowth a hlavně mnohem víc obležená turisty. Je zde možno vejít chodbou až do pohřební síně a na vlastní kůži pocítit okamžik, který nastává při zimním slunovratu, kdy paprsek světla na 17 minut osvětlí i vnitřek hrobky. Prohlídka návštěvnického centra a obou hrobek s průvodcem nám zabrala asi 3 hodiny. Cestou do Dublinu se ještě zastavujeme ve městě Trim, kde je velký a relativně zachovalý normanský hrad z 12. století. Máme nádherné počasí a tak se procházíme kolem hradu, obdivujeme hradby a fotíme. Další zastávka je na Hill of Tara. Jedná se o zásadní místo, kudy procházela irská historie. I když jsou zde patrné už jen terénní valy, dovedeme si přesto představit, že odtud vládli irští velekrálové rozsáhlému a nepokoji zmítanému irskému ostrovu. Do Dublinu nám zbývá už jen asi 38 km. Nejprve se ubytujeme v předem zamluveném hotelu Regency, kousek od letiště a jdeme naposled navštívit hlavní město Irské republiky. Procházíme obchody kolem Trinity Collage. Poslední večeři, bohužel, odbýváme Burgers Kingem. Loučíme se s Dublinem a vracíme se do hotelu, kde balíme a připravujeme se na brzký budíček. Ujeto: 138 km

9. 8.
Vstáváme v 5 hodin, dostáváme snídani na pokoj a jedeme na letiště. Vrácení auta, odbavení a let proběhl bez problémů. Na letišti v Praze jsme kolem desáté, spravujeme hodinky a už nám zbývá jen přejezd autobusem do Brna. Jsme na konci naší cesty zemí zelených kopců, keltských křížů, středověkých hradů, tajemných menhirů, dolmenů a sympatických, ne vždy nazrzlých hudebníků.

Sepsal Marek Schauer