Velká Británie, Londýn, 2009 - deník

30.4.
Pro tento prvomájový výlet využíváme pohodlného leteckého spoje Brno – Londýn. Po opuštění brněnského „letišťátka“ přistáváme po dvou hodinách letu na letišti Stansed v Londýně. Náš „londýnský“ kamarád Vašek nás bude čekat na nádraží Victoria, na které se musíme přesunout autobusem. Toto věhlasné vlakové nádraží, ležící nedaleko Buckinghamského paláce, je rušná londýnská křižovatka. Motá se tu velké množství lidí různé národnosti, taxíků a typických červených patrových autobusů. Ale i přes tento mumraj se s Vaškem bez problémů setkáváme kousek od východu. První naše seznámení s Londýnem je prostřednictvím noční okružní jízdy městem. Vašek je v této metropoli jako doma, takže přesně už zná ty nejlepší vyhlídky na krásně osvětlené londýnské památky. Fascinuje nás na první pohled necitlivé začlenění moderních budov mezi původní městské viktoriánské domy. Za druhé světové války byl Londýn značně poškozen bombovými nálety německých bombardérů. Nicméně jde o moderní evropskou metropoli a v tomto duchu pojali obnovu města i její architekti. Večer jsme měli v plánu posedět v jedné z klasických anglických hospod, ale nekompromisní zvonec nás pro tentokrát nechal na suchu. Vašek bydlí ve velice pěkné rezidenční čtvrti Chazwick, ležící na břehu řeky Temže. Takže využíváme vlahého večera a chvíli se procházíme ulicemi úzkých viktoriánských vilek s malými předzahrádkami a kocháme se výhledem na řeku. Únava z cesty nás, ale stejně po chvilce zahání na kutě. Zítra je také den.

1.5.
Dnes necháváme auto v Chazwicku a do centra jedeme vlakem, který supluje londýnské MHD. Kupujeme si výhodnou celodenní jízdenku a cílová stanice Waterloo nás přivítala asi za hodinku. První, denní, seznámení s Londýnem prožijeme prostřednictvím „vyhlídkového letu nad městem“ v londýnském oku. Toto obrovské kolo sem umístily britské aerolinie původně na jeden rok. Když, ale viděli, jaký je o „let nad Londýnem“ zájem, tak s demontáží nijak nespěchají. Z výšky jsme přehlédli snad celou metropoli. Další naše kroky vedli k parlamentu s věhlasným Big Benem a k Westminsterskému opatství. Původně jsme sice měli v plánu návštěvu matky parlamentů, ale londýnští Bobíci v typických uniformách nám s úsměvem sdělili, že dnes prohlídka není možná „sorry“ Cestou na Trafalgar Square jsme si odskočili na oběd do stylové hospody na klasické anglické jídlo. Jehněčí ramínko s bramborovou kaší. Anglická kuchyně je známá spíše svou jalovou chutí, ale s tím já rozhodně nesouhlasím. Už hodně dlouho jsem si takhle zdravě nepochutnal. Trafalgar Square nás nadchlo svou živostí a atmosférou kosmopolitního místa setkání Londýňanů. Svůj díl na tom má i netradiční slunečné počasí. Socha admirála Nelsona je plná posedávajících lidí a nikomu to nevadí. Občas kolem projedou v hustém provozu Bobíci na koních. Kousek dál si děti kreslí křídou na dlažbu. Nikdo nikoho neusměrňuje, nikdo nic nedevastuje, funguje tu úžasná tolerance. Kousek za náměstím již začíná známá čtvrť restaurací SOHO. Mísí se tu čínské, indické, irské i restaurace ostatních kulinářských národů naší planety. Chvilku jsme v Pekingu. Po pár krocích už vyhlížíme indické chrámy, ale místo nich narazíme třeba na hroznem lidí obložený irský pub. Určitě se sem ještě dnes večer vrátíme. Cestou k Towerské pevnosti jsme jen tak mimoděk narazili na Covent Garden. Nejedná se ovšem o žádnou zahradu, ale o původní tržnici přebudovanou na příjemné místo plné obchůdků a restaurací, obklopené pouličními umělci. Chvilku jsme poseděli a shlédli jedno pantomimické představení. Čas je, ovšem neúprosný. Chrám sv. Pavla a Shakespearovo divadlo jen míjíme. Přesto, že kousek popojedeme autobusem, do pevnosti se už nedostaneme. Chvilku sklíčeně posedáváme na břehu Temže, ale výhled na krásný Towerský most nám brzy chmury zažene. Není přece všem dnům konec, ještě se do Londýna určitě vrátíme. Čas před večeří trávíme brouzdáním po Picadilly a okolních bulvárech, až nás hlad vhání do čínské restaurace, kde formou bufetu královsky povečeříme. Z předešlého dne jsme se poučili a hned po večeří začínáme nabírat směr Chazwick. I když jsme se trošku zamotali v okrajových, ne moc vyhlášených čtvrtí, útulnou Chazwickou hospodu poblíž nádraží jsme zastihli ještě otevřenou. Po náročném dni jsme si dopřáli dvě piva a klasické zvonění nás opět vyprovodilo do Vaškova londýnského bytu.

2.5.
Dost bylo památek, i když jednu dnes máme přece jen v plánu. To bych, ale předbíhal. Dnešní den chceme využít ve stylu, poznej a relaxuj. Proto nejprve zavítáme okolo Kew Garden do původně soukromé královské obory Richmont parku ve stejnojmenné čtvrti londýnské smetánky. Vašek nám dokonce ukázal i jeden z londýnských domů Micka Jagera. No, žádná sláva, na první pohled taková větší řadovka, ale místo je to úchvatné. Je tu krásný výhled na Temži a do parku to má Mick jen pár kroků. Samotný park je opravdu oáza klidu. Nachází se tu řada cyklostezek a tras pro výlety jak v sedle, tak i jen tak pěšky. A jak se zdá, víkendové nájezdy Londýňanů nijak nevzruší ani popásající se stáda vysoké zvěře. I když je park už dlouho přístupný široké veřejnosti, má své pravidla, na které dohlížejí královští strážci, kteří jeho brány každý večer pečlivě zavírají. Obědváme standardní fisch and chips a jak jsem se už zmínil, míříme k jediné dnešní plánované památce – Hampton Court. Tento rozlehlý palác na břehu Temže obklopený zahradami byl rodem Tudorovců na tomto překrásném místě vybudován roku 1514 a na dlouhou dobu se stal i jejich rodinným sídlem. Řada komnat je přístupných a zevrubná prohlídka zabere bezesporu celý den. Nás Čechy, zhýčkanými interiéry našich hradů a zámků, prohlídka moc neokouzlí. Ovšem pocit, že procházíme komnaty, kde vládci Anglie rozhodovali o historii renesanční Evropy je vzrušující sám o sobě. Cestou zpět do Chezwicku nás Vašek provedl i okolními částmi Londýna. Každá z těchto rezidenčních čtvrtí si žije vlastním životem. Je tu řada obchodů, restaurací a i jiného kulturního vyžití, ale co se nám líbilo nejvíce je zelené místo v centru, kde se dají pořádat pikniky, nebo se jen tak věnovat rekreačnímu sportu. Ve čtvrti Teddington jsme narazili na hloučky ragbyových fanoušků připravující se v místních hospodách na nadcházející zápas. Vašek nás ubezpečil, že i přes značnou divokost se obejdou zápasy bez větších potíží. Poklidný den jsme zakončili procházkou kolem Temže a pomalu, ale jistě se začínáme přesouvat do hospody U volské hlavy na nábřeží v Chazwicku, kde vydržíme do obligátního zazvonění.

3.5.
Loučíme se s Vaškem i anglickou metropolí. Byli jsme tu jen krátce a Londýn nám určitě neokryl všechny své zajímavosti, kterých má opravdu mnoho. Počasí jsme měli typicky neanglické, ale toho jsme rozhodně nelitovali. I přes fakt, že se nejedná o město se souvislou historickou zástavbou na jakou jsme zvyklí z jiných evropských metropolí, si musím přiznat, že až druhá moje návštěva Londýna ve mě zanechala jakýsi pocit, že opouštím místo, kde bych si dovedl představit žít. To se mi zatím u jiného města ještě nestalo.

Sepsal Marek Schauer

P.S.Velké poděkování patří Vaškovi za azyl a trpělivost při útocích na pro něho již všední londýnské pamětihodnosti.